How is it even possible, that your ex-best friend becomes your biggest hater?

Někdy je vážně hrozně těžký se snažit. Nebo respektive. Být tou jedinou osobou, která se snaží, která se může přetrhnout, která dělá všechno pro to, abychom byli šťastní. Jak tohle můžu upevňovat, pracovat na tom, dřít se pro to, když on je tam, já tady a nedá mi šanci a sám se nesnaží. Sám se nechce angažovat, má pocit, že tak, jak to je, je to správně? Ano, měla bych se v tom přestat babrat a nípat, ale to jsem já. To jsem celá já. Rochat se ve všem jako to prase a nenchat to být, dokud mi z toho nezbyde jen čistý písek.
Miluju ho, vím to. Poprvé v životě jsem si něčím jistá, ale proč nedokážu být klidná a užívat si toho všeho, bez jakýchkoli vrásek? Proč pořád musím být kvůli něčemu rozrušená, smutná?
To prostě není normální...